♥ ♥ ♥ JK RYCHVALD ♥ ♥ ♥

♥Nejčastější nemoci koní♥

Nemocného koně lze hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost, otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení, lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití, normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.

Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min. Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1 min.



TRIAS KONÍ

Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např. přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin. Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět močového měchýře.
Nemocí je celá řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném případě však není na škodu , můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ , INFEKČNÍ , které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ . Nejčastěji se však ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky, apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních poskytnout PRVNÍ POMOC .


FIXACE KONÍ
Při ošetřování poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat. Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:

• pouze ohlávkou, udidlem, klapkami na oči

• nosním skřipcem tzv. fajfkou - je to smyčka utahující horní pysk, nepoužívat déle než 15 min.
• zvednutím přední nohy
• fixací zadní končetiny - pomocí lonže, kterou provlečeme mezi předními a uvážeme za krk
  
  
  

  ---

  
  
  PODÁVÁNÍ LÉKŮ
  Při onemocnění zvířete veterinář určí jak a jaké léky budou při léčbě použity. Jelikož léčiv je celá řada tak i jejich aplikace může být prováděna různými způsoby. Veškerou vnitřní aplikaci (s výjimkou těch, které lze podávat v pitné vodě či krmivu) smí provádět pouze veterinář.
  
  Aplikace tedy může být:
  
  Vnější
  
• to jsou zásypy, masti, roztoky
  
  Nanášíme je:
  
• vatou
• kartáčkem
• špachtlí
• můžou být i ve formě rozprašovačů
  
  
  Vnitřní
  Orálně
  
• prášky, pilulky, tablety, lektvary, roztoky
• hromadná aplikace v pitné vodě, v krmení (je možné i pomocí nosojícní sondy přímo do žaludku)
  Rektálně
  
• tekutá léčiva, čípky
• léčiva jdou přímo do krevního oběhu, jsou vynechána játra
  Uterinní
  
• do dělohy
• masti, čípky, tablety, roztoky
  Inhalace
  
• do plic
  Injekčně
  
• Subkutanní (podkožní) - tuberkulinace
• Intramuskulární (vnitrosvalová) - antibiotika
• Intravenózní (vnitrožilní) - přímo do krevního oběhu. Provádí se do krční žíly.
  
  Při podávání léků se vždy řídíme pokyny veterináře